Petr Slováček bydlí přímo ve Vizovicích. Hned při vstupu do obývacího pokoje jeho bytu je jasné, co je jeho sběratelskou vášní. Police plné modelů vozů Formule 1, vlajky týmů a v zásuvkách programy velkých cen a spousta časopisů o formulích. I jeho košile, ve kterém mě přivítal, má formulovou tématiku.
Kdy jste se začal o Formuli 1 zajímat, jaké byly vaše sběratelské začátky?
Už jako kluk jsem obdivoval piloty Formule 1 a nádherné vozy prohánějící se po závodních tratích. V 70. letech jsem sbíral články z novin a kupoval si časopisy a knihy, kterých sice nebylo moc, ale něco se přece jen sem tam objevilo. O nějakých tlakově litých sběratelských modelech, vyrobených z různých materiálů, jako jsou resin, pryskyřice s přídavky lehkých kovů, se mi tenkrát mohlo jenom zdát.
V dobách podivného socialismu dávala naše úžasná Československá televize na svých dvou programech přednost jiným sportům, a tak se běžně stávalo, že místo Velké ceny Monaka zařadila do vysílání kolovou, vodní pólo či stolní tenis s Marií Hrachovou (úsměv), takže mnoho čerstvých informací nebylo. Vše zachraňovali naši jižní sousedé. Rakušané měli svého šampiona Nikiho Laudu, na kterého byli právem hrdí. Díky kanálu ORF se živé obrázky z Grand prix dostávaly k nám do republiky. V drtivé většině pouze na černobílé obrazovky.
V časopise ABC občas vycházely mimo jiné i papírové modely Formule 1, které si mohli zruční modeláři vystřihnout a slepit. Pokud se mi podařilo ABC sehnat, neboť to bylo velmi nedostatkové zboží, které z novinových stánků mizelo neskutečnou rychlostí, tak jsem se o to pokusil také. Končilo to obyčejně tak, že jsem měl ruce zalepené jako prase a finální výsledek byl katastrofální. Vytvořené dílo vždycky putovalo do odpadkového koše. Zavčasu jsem pochopil, že tudy cesta nevede, a tak jsem nadále sbíral jen teoretické znalosti z tiskovin a sbírka se rozrůstala o fotografie jezdců, programy a další suvenýry.
Kdy tedy přišlo na modely?
Ke sběratelským modelům jsem se dostal až o mnoho let později. Svoji dnes už bývalou ženu jsem na první schůzce pozval do kina zrovna v době, kdy měl premiéru úžasný film Rivalové. A tam jsem znovu ožil a začaly se mi vracet vzpomínky z dětství. Z domácí knihovny jsem začal vytahovat zašlé a místy zaprášené knihy jednu po druhé a přes internet se mi dostal do rukou první model tzv. „fan car“ Brabham BT46B. Ve skutečnosti šlo o vůz, který navrhnul geniální konstruktér Gordon Murray. Opatřil záď motoru sedmilopatkovou vrtulí, která měla za úkol jednak chladit motor, ale hlavně vysávat nahromaděný vzduch zpod auta. Tím vznikalo mezi vozovkou a autem vakuum, které při zvýšení rychlosti přitlačilo vůz ještě více k vozovce. Mezi jezdci získal tento monopost přezdívku „vysavač“. Je to jediný vůz, který má v celé historii Formule 1 stoprocentní bilanci – jeden start, jedno vítězství. I tento můj první model bude samozřejmě taky k vidění na výstavě v provedení 1:43, ale i ve větší verzi 1:18.
Vaše sbírka se pak začala rozrůstat…
Nejintenzivněji se věnuji sběratelství posledních 15 let. Postupně jsem se dostal mimo burzy a Aukro až na zahraniční aukce. Dneska moje sbírka čítá přibližně 200 modelů z celého světa počínaje Austrálií přes Japonsko, Evropu až po Brazílii, Mexiko a USA. Každý model, který na výstavě uvidíte, představuje skutečný závodní stroj, který měl svého pilota a nějaký životní příběh.
A jsou za těmi vozy či jejich piloty příběhy něčím zajímavé?
Jeden takový příběh znázorňuje dodnes žijící legenda sir Jackie Stewart, trojnásobný mistr světa z let 1969, 1971 a 1973. Je až neuvěřitelné, že tento skotský závodník v době své největší slávy neuměl číst ani psát. Ve škole si připadal méněcenný a vyhýbal se učení. Jediné, co se naučil, byl vlastnoruční podpis. Na všechno ostatní měl k ruce svého manažera, který za něho vyřizoval smlouvy a podobně. Teprve za mnoho let po ukončení závodní kariéry diagnostikovali u jeho syna silnou dyslexii a Jackie pochopil, že touto vrozenou vadou trpí také. Po diagnóze se stal otevřeným mluvčím pro informovanost o dyslexii. Do dneška jsem se ale nikde nedočetl a zůstává mi to velkou záhadou, který inspektorát se podepsal pod to, že mu byl vydán řidičský průkaz… 😊
Děkuji za rozhovor. Jiří Žůrek
Fotogalerie 4 fotek
